Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cruft 2012

17. 3. 2012

 

271_cruft_2012_10_03_2012.jpg

Sny se dají plnit nejen o Vánocích – Iva Kleinová (welsh corgi Cardigan LUCKY VELES)
dsc_0108.jpgSvůj sen vidět výstavu Crufts na vlastní oči jsem si splnila už před 3 lety a další vyšší cíle na této prestižní kynologické akci jsem si nikdy netroufla ani připustit. Vždyť chovám původní prastaré britské plemeno a vím, že bez pravidelné účasti psa na výstavách na ostrovech nemá zástupce z pevniny v podstatě žádnou šanci se na Crufts kvalitně umístit. Sice mě velice potěšilo, když pejsek z mého chovu Blečík (Bedwyr Lucky Veles) splnil v květnu kvalifikaci na Crufts v Bratislavě u kvalitního britského rozhodčího, ale jeho majitele jsem brzdila v přílišném optimizmu a v podstatě jsem jim celou cestu do Británie rozmlouvala (nestojí to za ty peníze, stejně nic nevyhrajete, je to moc složité atd. atd.). Nezávisle na tom ale stejnou cestu začala plánovat i kamarádka Irena se svým veteránem Pembrokem Felixem Higu. Felix je léta interšampion, tudíž kvalifikaci nepotřebuje a Irena si chtěla také splnit jeden svůj kynologický sen – předvést svého psa v Birminghamu. Zjišťovala, jak by se dalo cestovat letecky, ale náklady a složitost takovéto akce ji přiměla k tomu, že autem to bude přece jen schůdnější. Blekovi majitelé se mezitím definitivně rozhodli výstavy se v březnu také zúčastnit a nabídli mi, jestli bych nejela s nimi (Blečíkadsc_0206.jpg pravidelně předvádím na výstavách), že se pokusí na podzim splnit ještě kvalifikaci i s jejich dalším mladým pejskem, taktéž mým odchovem Valdíkem (Cadwallon Cymro Lucky Veles). Když jsem o tom začala kolem a kolem přemýšlet, nakonec jsem si řekla, že se mi už nemusí nikdy poštěstit odchovat takovéto dva poměrně kvalitní jedince a navíc se mi nemusí podařit umístit je u lidí, kteří jsou ochotní se se psy účastnit podobného martyria. Taky mě napadlo, že bych mohla od manžela půjčit jeho služební dodávku, kterou nebude problém zaplnit a tím snížit celkové náklady na cestu. Irena mou nabídku na společné cestování i s Felixem přijala s povděkem a zbývající místa byla také zaplněna velice rychle dalšími pejskaři „na čumendu“.
dsc_0051.jpgIrena a majitelka Blečíka Vendulka začaly s dostatečným předstihem už v létě zjišťovat, co všechno je k účasti na Crufts potřeba. Naštěstí už existují chovatelé, kteří jezdí do Birminghamu poměrně pravidelně a ochotně se s Vámi podělí o své zkušenosti a dobré rady. Prvním krokem bylo zažádání u britského Kennel clubu o registraci psů (psi vystavovaní na britských ostrovech tam musí být i registrovaní). A ukázalo se to jako příhodné, jelikož Blečíkovi se registrační číslo někde poštou ztratilo a musel žádat znovu. Všichni tři pejsci také poslali krev na vyšetření protilátek proti vzteklině. Bohužel až v září jsme se dozvěděli, že krevní testy od ledna 2012 už nebudou na ostrovech potřebné. Koncem září se Valdík i Blečík zúčastnili další kvalifikační výstavy v rakouském Tullnu a oba kvalifikaci získali (Blečík již druhou), takže se přípravy mohly rozběhnout v plném proudu. Vendulka začala zajišťovat ubytování a cestu přes kanál. Zkoušeli jsme všechny možnosti – tunel i trajekt – a nejlevněji vyšel trajekt z Dunkerku. Včasné zajištění dopravy a ubytování (cca říjen-listopad) nám ušetřilo velkou spoustu peněz. I tak ale už některé hotely byly plně obsazené a v některých zbývaly jen poslední volné pokoje. No a než přišlydsc_0069.jpg všechny potřebné dokumenty k přihlášení, byl prosinec a tedy nejvyšší čas poslat přihlášky on-line. Po menších zmatcích se i toto nakonec zdárně podařilo a v únoru všem třem pejskům i nám všem zúčastněním přišly vstupenky a parkovací lístek. Pak už jen zbývalo nechat potvrdit všechna očkování a odčervení dle předpisů do pet-pasů a nezapomenout nabalit vše potřebné. No a 8. března jsme po téměř tři čtvrtě roce příprav vyrazili.
306_cruft_2012_10_03_2012.jpgJelikož náš řidič Mirek Slabý je šofér z povolání, byl plán cesty vypracován s přesností na vteřiny a všichni jsme celkem jasně věděli, co nás všechno čeká. Mirek počítal s časovými rezervami a příprava byla opravdu důkladná, takže jsme nabyli přesvědčení, že nás nic nemůže překvapit a že máme všechno v absolutním pořádku. Výstava pro nás začínala v sobotu, takže jsme vyrazili ve čtvrtek v 5 hodin ráno, abychom v klidu do večera přijeli do místa prvního noclehu – do Dunkerku. Republiku jsme opouštěli za hustého sněžení, ale za pár kilometrů v Německu sněžení přešlo v drobný déšť a nakonec se počasí umoudřilo a provázelo nás i sluníčko. Do Dunkerku jsme dorazili na čas, když jsme se cestou „podívali“ i do kousku Belgie a Holandska.dsc_0350_2_.jpg Kolem Bruselu jsme museli poněkud zpomalit, jelikož jsme se dostali do menší dopravní zácpy (europoslanci zřejmě zrovna hromadně opouštěli své kanceláře), ale jinak cesta byla nad očekávání klidná a pohodová. Hotel v Dunkerku měl sice malinké, ale čisťounké a pohodlné pokojíčky se sprchou a toaletou a k noclehu bohatě vyhovoval.
V pátek ráno jsme ještě před 7. hodinou vyrazili na nedaleký trajekt, který jsme měli objednaný na 8. hodinu. Výborně naladění a natěšení jsme hned u prvního okýnka předali podle nás dokonale vyplněné a orazítkované psí pet-pasy a bylo to tu – úředník v budce Vendulce cosi neustále vysvětloval a ukazoval v pasech a Vendulka bledla a bledla a nám zamrzal úsměv na rtech. Data odčervení jsou sice v pořádku, ale chybí tam hodina, kdy zvířata odčervena byla – u Bleka a Valdy chybí čas úplně, u Felixe je uveden v jiném rámečku, než má být. S úředníkem nelze debatovat, má svá pravidla a nakonec dva kilometry odsud je veterinární klinika, která zdatně tyje z obdobných nešťastníků, jakými jsme byli momentálně i my. Místní 344_cruft_2012_10_03_2012.jpgveterinář ale začíná ordinovat až v 8 hodin, naštěstí není problém trajekt přebukovat na 10. hodinu. Zpražení studenou sprchou přijíždíme na veterinu, kde nás ale čeká další nemilé překvapení – Blek i Valda jsou navakcinovaní dvouletou vakcínou proti vzteklině, která se ovšem prý ve Francii nepoužívá, navíc mají i špatně vyplněno datum platnosti vakcíny (opět v jiné kolonce). Krevní testy na protilátky proti vzteklině, které nad rámec Vendulka vzala s sebou, nám nebyly nic platné. Vše za poplatek 16 EUR opraví, ale je nutné faxem nebo meilem potvrdit platnost vakcinace a čas podání odčervení veterinářem, který je v pet-pasu uveden. V ten moment moje nervy opravdu zapochodovaly – nikdy bych nevěřila, že dovedu tak dokonale nadávat v angličtině. Někdo tam nahoře nad námi se ale asi slitoval a Mirkovi se363_cruft_2012_10_03_2012.jpg podařilo telefonem odchytit svého veterináře asi minutu před jeho odjezdem do zahraničí. Sice chvíli trvalo, než jsme mu vše vysvětlili a než pochopil, co po něm vlastně Francouzi chtějí, nicméně do 10-ti minut poslal potřebné informace i se „štemplem“ faxem a francouzští veterináři hbitě doplnili hodiny i data a nasázeli razítka snad všude, kam se dalo (samozřejmě, ne zadarmo). Notně vystrašení jsme jeli opět na trajekt a 349_cruft_2012_10_03_2012.jpgtřásli se, co ještě dalšího nás snad může čekat. Naštěstí tentokrát už se úředníkům očkovací průkazy líbily a poslední nervozitu z nás setřásl na následné celní kontrole britský úředník, který Mirkovi závistivě pogratuloval k jeho cestě s pěti ženskými (vepředu seděly jen mladé blondýny a dozadu nebylo vidět :O)). A tak jsme se zdárně nalodili a vyrazili v půl jedenácté směr Dover.
dsc_0084.jpgPlavba přes kanál byla pohodová a bílé doverské útesy opravdu vítají připlouvající již z velké dálky. Ani se mi nechtělo věřit, že jsem tady a že v autě čekají dva ušatí kluci, které znám od jejich narození a kteří se ještě nedávno motali jako malé chlupaté kuličky u nás po kuchyni a nikdo nemohl tušit, jací krasavci z nich vyrostou. Určitě mi neudělají ostudu, i když se neumístí, říkala jsem si. A budu si to užívat. Obavy z jízdy vlevo se brzy rozplynuly, po britských dálnicích se jezdí opravdu moc dobře a cesta dsc_0401.jpgnám velice pěkně ubíhala. U nás padal sníh, tady už kvetly narcisy a krokusy a tráva se pěkně zelenala. Do hotelu v Birminghamu jsme dorazili odpoledne ještě za světla, už byl pěkně zaplněn vystavovateli i se psy z celé Evropy. Z oken pokoje bylo vidět Kaplického obchodní centrum na Bull square, takže jsme se po ubytování vydali na menší procházku právě k tomuto cíli. Centrum Birminghamu nás ale nijak nenadchlo a tak jsme na zpáteční cestě zakotvili ve starobylém pubu The Old Crown z roku 1368. Po chutné večeři jsme spěchali do hotelu vykoupat a připravit psy, nachystat vše potřebné na druhý den a honem na kutě.
dsc_0497.jpgV sobotu ráno se na nás usmívalo sluníčko a nebylo vůbec těžké dostat se na místo výstavy – snad polovina aut směřovala právě tam. Přejímka proběhla v pohodě a u kruhů už na Felixe i na Blečíka s Valdíkem čekala jejich místečka s připravenými katalogovými čísly. Umístění psů mimo kruh považuji za velice přínosné, zvlášť po poslední zkušenosti Trenčína a Brna, kdy přes klece a boudy pro psy nebylo možné se ke kruhům vůbec prodrat. Tady musí být psi na svém místě označeném číslem po celou dobu výstavy, kromě doby nezbytně nutné k vystavení 426_cruft_2012_10_03_2012.jpgnebo k vyvenčení. U kruhu je několik řad židlí, na které se vejde velké množství diváků a mohou tak pohodlně sledovat veškeré dění. Už při mé první návštěvě Crufts se mi toto uspořádání velmi líbilo a teď, kdy jsme s sebou měli i psy, se to ukázalo jako velice účelné a pohodlné. Předváděla jsem Felixe ve třídě veteránů a Blečíka v open. Kruhy pro Cardigany a Pembroky byly naproti sobě (kruhy jsou každý rok umístěny a číslovány stejně a většina plemen má také každý rok stejné číslo kruhu) a začátky posuzování byly ideální – Pembroke začínali v 9,00 hod právě třídou veteránů psů a Cardigani v 11,00 hod., takže jsem měla fůru času se převléct a připravit sebe i pejska. Stačila jsem se také přivítat428_cruft_2012_10_03_2012.jpg s oběma dámami, které nám budou posuzovat na naší Klubové výstavě v srpnu a samozřejmě jsme tam potkali mnoho přátel a známých z celé Evropy. Naši pejsci budili u kolemjdoucích nečekaný zájem a mnoho Britů obdivovalo, z jaké dálky jsme se sem vůbec vypravili.
Úderem deváté hodiny jsem tedy stála připravená s Felixem u kruhu. Pembroky posuzoval americký chovatel a rozhodčí pan T. Matheisen – pejsek z jeho chovu vyhrál BOB na světové výstavě v Bratislavě 2009. Do veteránů nastoupilo 7 psů (včetně Felixe) – všichni ve vynikající kondici a všichni moc pěkní. Felix se předvedl, myslím si, velice pěkně, výborně mi reagoval na pamlsky a ve velkém kruhu na 446_cruft_2012_10_03_2012.jpgzeleném koberci se i docela rozběhnul. Určitě ostudu neudělal, ale do finálního pořadí pěti jedinců jej pan rozhodčí už nevybral, i když kolem něj chodil poměrně dlouho a určitě minimálně výrazem hlavy ho Felix zaujal. Takže premiéru na Cruftu jsem zvládla, nikde jsem se „nerozmáznula“, neruplo mi v zádech při zvedání Feldy na stolek a ani jiná nehoda se nestala, tak snad to s Blečíkem půjde taky.
dsc_0109.jpgV kruhu Cardiganů se od 9 hodin předváděli vallhundi a hned po nich v 11 hodin přišel rozhodčí pan Kim Vigso Nielsen z Dánska – chovatel Valdíkova otce. Přihlášeno bylo rekordních 86 Cardiganů. Valdík měl ve třídě special-junior další 4 konkurenty, v open class pak bylo přihlášeno 14 psů. Vendulka vzala účast na výstavě opravdu zodpovědně a nastoupila s Valdíkem perfektně sladěná, upravená a elegantní. Říkala jsem si, že když je ve třídě 5 psů, snad tedy máme to 5. místo v kapse. Ostatní pejsci se mi zdáli v postojích poměrně kvalitní, ale jakmile začali běhat, docela mi spadla brada. Nekvalitní úhlení, vytočené lokty, strmé zadní nohy, měkké hřbety, jeden pes dokonce nemohl pořádně došlapovat na zadní nohy a jinému zase stály uši jen za vydatné podpory handlerky. Tak že by se zadařilo to třetí místo s kokardičkou? Poslední společné kolečko v pohybu a jde se na výběr pořadí – prvního vybírá pan rozhodčí velmi kvalitního žíhaného pejska s vynikajícím úhlením, perfektním hřbetem a výborným hrudníkem Kilvroch Revellera (jeho bratr Olie žije na Slovensku) a hned na druhé místo zařazuje Valdíka. Málem jsem dostala infarkt. O tom se mi nesnilo ani v nejtajnějších snech a je vidět, že Vendulka nemá daleko k slzám. Ani jsme netušili, že tímto umístěním si dsc_0118.jpgValdík vybojoval rovnou i kvalifikaci na další ročník Crufts. Přijímáme gratulace a já osobně už dál ani nevnímám dění v kruhu. Jsem úplně v tranzu. Ale ještě mě čeká Blečík v open class, tak mu nesmím udělat ostudu. Jsme sehraná dvojka, víme, co od sebe navzájem můžeme očekávat a hlavně, máme splněno nad rámec celé výpravy, takže já osbně už jsem v podstatě nebyla v kruhu ani moc nervózní. Valdík nastoupil také do třídy open spolu s dalšími asi 12-ti psy. Tentokrát to byla opravdu samá vynikající zvířata s mnoha tituly jak z kontinentu, tak z britských ostrovů. Pan rozhodčí si nás nejprve rozdělil na dvě části, aby si mohl psy dobře prohlédnout v pohybu a potom každého jednotlivého pejska důkladně prohmatal na stole, znovu chtěl pohyb do trojúhelníku, postoj na zemi a pohyb do kruhu. Potom si udělal užší výběr cca 7 psů, do kterého už jsme se s Blekem ani s Valdou nedostali, ale nedostal se tam například ani krásný červený pes, který vyhrál CC před třemi lety a mnoho dalších. Třídu a následně i BOB vyhrál velice pěkný trikolorní pejsek s žíhanými znaky, kterého jsem sledovala už celou minulou sezonu a byl mým tajným favoritem – Ch. Belroyd Pemcader Cymro. Jelikož jsem potom šla řešit nějaké klubové záležitosti ke kruhu Pembroků, fenky jsem téměř neviděla a zpět ke kruhu jsem se dostala právě až při vyhlašování BOBa. Vítězný pes porazil předloňskou vítězku plemene a celé skupiny Pastoral, svou polosestru po otci, Ch. Bymil Picture This. Jsou to oba nádherní Cardigani, velice dobře zaúhlení, s perfektním hřbetem, krásným krkem a sladkým výrazem. Jen bych si možná já osobně u obou představovala trošku pevnější nervovou soustavu. Titul Best puppy získal moc pěkný žíhaný pejsek Kincroft Cromar Tyross.
dsc_0530.jpgVeleúspěšný den jsme zakončili prohlídkou výstaviště a snahou okouknout místní stánky, ale kdo tam jednou byl, ví, že je to úkol téměř nadlidský – nevíte, jestli máte koukat doprava nebo doleva, na co koukat dřív a nakonec vám ze všeho přechází zrak a nekoupíte nic. Taky už jsme byli docela unavení, takže jsme ještě za světla dorazili do hotelu, kde jsme nechali odpočívat všechny ušatce, a stavili se v naší oblíbené starobylé hospůdce na pikantní večeři a na pořádný džbán britského černého piva.
dsc_0565.jpgV neděli jsme měli trajekt objednaný až na večerní hodiny, takže jsme se zastavili shlédnout nějaké britské pamětihodnosti. Kousek pod Birminghamem se nachází Stratford – rodiště Viliama Shakespeare. Každému vřele doporučuji – je to kousek od dálnice a pro turisty jako stvořené. Počasí bylo přímo ukázkové – nebe bez mráčku a probouzející se jarní příroda vypadala málem kýčovitě. Nejprve jsme zastavili u Anne Hathaway´s Cottage – rodném domě manželky Viliama Shakespeare. Je to kouzelný starobylý domek s nádherně upravenou zahradou a parkem, kde už kvetly mnohé jarní kytičky. Po nákupu nezbytných suvenýrů jsme se vydali dál do městečka na pěší zónu, která vede kolem Shakespearova rodného domu. Pro turisty je tu mnoho lákadel a také je tu opravdu živo. Notně unaveni jsme se zde zastavili v úžasné cukrárně, kde jsme si pochutnali na neméně úžasných zákuscích. Do Doveru jsme potom už přijeli v pohodě, dokonce jsme chytili dřívější trajekt, na kterém jsme si dali poslední vynikající fish-and-chips a už za tmy jsme mohli sledovat krásně osvětlený francouzský břeh.
dsc06393.jpgPřenocovali jsme ve stejném hotelu, jako při cestě do Anglie a brzy ráno jsme vyrazili k domovu poněkud jinou cestou. Dali jsme se směrem k jihu do oblasti Champagne do města Reims (Remeš). Chtěli jsme navštívit zdejší katedrálu Notre-Dam z roku 1211. Cesta ke katedrále byla velmi dobře značená, takže jsme ji netrpělivě vyhlíželi. Nikde ji není vidět, až najednou přijedete k široké ulici a na jejím konci se vám otevře úžasný pohled na absolutně nejúchvatnější stavbu, jakou jsem dosud viděla. Člověk se neubrání úžasu a ohromení při pohledu na téměř do nebe sahající věže, na neskutečnou architekturu, lomené oblouky, sochy, klenby a vitrážová okna. Není na škodu, když si uvědomíme, co naši předkové dokázali vytvořit před mnoha staletími s mnohem omezenějšími prostředky a možnostmi. S Remeší jsme se rozloučili nákupem nějakého toho opravdového šampaňského a posezením v příjemné francouzské kavárničce. Další cesta už vedla bez větších zastávek rovnou domů. Dorazili jsme všichni v pořádku, sice hodně unavení, ale plní dojmů a nových zkušeností, které snad budeme moci uplatnit zase někdy příště.

 

Fotogalerie :

http://www.rajce.net/a6160126

http://www.rajce.net/a6168215

http://www.rajce.net/a6170432

http://www.rajce.net/a6167599 - s popisky jmen psů/with dog names